K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Zobrazit podrobnosti

SPORTOVNÍ VÝŽIVA

Rubriky
  Kulturistika
  Trénink
  Zdravá výživa
  Sportovní výživa
  Zdravé recepty
  Jak zhubnout
  Ostatní
  Jak posilovat?
  Reklama, Ochrana osobních údajů

Nej články
  Cvičení doma
  Kalorické tabulky
  BMI kalkulačka
  Cviky na záda
  Cviky na břicho
  Bílkoviny v potravinách
  Jak přibrat na váze?

Doporučujeme
www.proteiny.com
Kulturistika, fitness

Spirulina nebo chlorella? Nežádoucí účinky

Tento článek je se svolením autora převzatý ze stránek www.nutri-exact.cz.

Spirulina nebo chlorella?

Mezi zájemci o řasy jako méně tradiční zdroje živin je nejčastějším dotazem, zda je lepší spirulina nebo chlorella jako doplněk stravy.

Jaký je mezi nimi základní rozdíl?

   Laici obecně všechno drobné, zelené, co se vznáší ve vodě označují jako řasy. Je však mezi nimi z hlediska systematického i z hlediska jejich stavby buněk rozdíl. Právě struktura buněčné stěny určuje stravitelnost a využitelnost živin.

Spirulina  je sladkovodní. Není to řasa! Dříve byla označovaná jako sinice nebo modrozelená řasa, správněji řečeno je to cyanobakterie, která má i pro využití světelné energie fotosyntézou zvláštní druh chlorofylu. Systematicky je řazena mezi Prokaryota, které nemají diferencované buněčné jádro. Pěstuje se uměle především v tropických a subtropických podmínkách. Hodně se produkuje přírodní kultivací v silně mineralizovaných jezerech. Mírné pásmo je na pěstování problematické.

Chlorella je sladkovodní řasa. Systematicky patří mezi mikrobiální Eukaryota, neboli organismy s pravým buněčným jádrem s jaderným obalem. Pěstuje se také uměle i v mírném pásmu.

Čím jsou zajímavé nebo výhodné?

Jsou to mikroorganismy, jejichž velikost se pohybuje kolem několika mikronů, čili několik tisícin milimetru. V každém tomto mikroorganismu probíhá v této velikosti kompletní velmi rychlý metabolismus, protože rostou velmi rychle, takže jejich buněčné vybavení je tomu uzpůsobeno. Každé tři hodiny se vytvoří 4 – 8 nových dceřiných buněk (nových organismů). Znamená to, že obsahují velké množství biologicky aktivních látek, které jsou funkční jak v metabolismu rostlin, tak i v metabolismu živočichů, a mohou pomáhat u živočichů, kde je rovněž intenzivní tkáňový metabolismus (dospívání, růst svalů, hojení ran, regenerace). Obsahují velké množství vitamínů, minerálních látek a nukleových kyselin, což je typické pro všechny rychle rostoucí mikroorganismy. V sušině je kolem 45 - 60% bílkovin, 10 - 20% sacharidů a 8 - 30% tuků, vláknina 6 – 25%, minerální látky a stopové prvky 6 – 9 %, nukleové kyseliny 3 – 4%, CGF 17 – 20% (heterotrofní typ chlorelly). Obsahy živin se mohu výrazně měnit podle způsobu kultivace a složení kultivačního média. Obsažené bílkoviny jsou velmi dobře stravitelné!

Co je to CGF?

Někdy se můžete setkat s pojmem CGF, neboli Chlorella Growth Factor (růstový faktor chlorelly). Je to v podstatě komerční označení obsahu buněk chlorelly, což je směs bílkovin, vitamínů, enzymů, peptidů, glykoproteinů atd. Obsah CGF je 2,5 x vyšší u heterotrofně pěstované řasy (s přídavkem glukózy). CGF je zajímavý tím, že obsahuje i některé blíže nespecifikované složky, které celkově podporují metabolismus a obnovu buněk, zvyšují imunitu, tvorbu bílých krvinek, zlepšují plodnost. Podobné složení má i spirulina, mohl by se tedy používat i termín SGF, ale v praxi se nepoužívá. Spíše je to dáno tím, že firmy zpracovávající chlorellu nabízejí CGF jako koncentrovaný prášek, je to v filtrát buněčného obsahu zbavený celulózových buněčných stěn. Jeho cena je ale přibližně 5 x vyšší než dezintegrované chlorelly, takže nemá příliš smysl jej takto oddělovat. U spiruliny se tento produkt asi nevyrábí, je to rovněž zbytečné. Ještě je nutno dodat, že tyto uváděné „růstové faktory“ nemají nic společného s klasickými růstovými faktory živočišného původu (Growth Factors) uváděnými v biochemické literatuře. To je téma na jiný článek.

Začneme od podlahy, čili základní stravitelností.

Pro použití ve výživě je v první řadě klíčová dostupnost živin, čili jak je schopen konzument využít obsah buněk těchto mikroorganismů. Hlavně jde o to, jak buněčná stěna brání tomu, aby obsah buňky byl přístupný pro trávicí enzymy v žaludku a tenkém střevě.

Spirulina je cyanobaktérie. Buněčné stěny jsou tvořeny polysacharidy, které v trávicí soustavě bobtnají a rozpouštějí se a obsah buněk je tedy dobře přístupný trávicím enzymům. Namodralá barva je kromě chlorofylu způsobena fykocyanem.

Chlorella je řasa. Buněčná stěna je tvořena celulózou, což je nerozpustný polysacharid, na který vyšší živočichové nemají trávicí enzym a je pro ně prakticky nestravitelná. Buněčný obsah není přístupný trávicím enzymům. Ze známých živočichů mají tento enzym celulázu pouze hlemýždi.

Z toho vyplývá, že běžně pěstovaná usušená spirulina je dobře využitelná. Naopak chlorella, pokud je pouze usušená, je stravitelná velmi špatně, v podstatě pouze v případě buněk poškozených během zpracování. Problém to je tak velký, že při pokusech v polovině minulého století některé pokusné týmy od chlorelly jako zdroje živin odstoupily. Aby byl obsah buněk přístupný pro trávení, musí se chlorella dezintegrovat, neboli velmi jemně semlít. K tomu je nutný kuličkový mlýn, který se používá například k výrobě čokolády, aby byla jemná. Někteří výrobci takto mletou řasu dodávají.

Dalším kritériem použitelnosti je laicky zjistitelná kvalita.

Papír unese všechno a tak v reklamě některých firem na doplňky stravy s řasami sice není napsáno, že dotyčný výrobek za Vás uklidí, vyžehlí a odvede děti ze školky, ale určitě to potom budete dělat s radostí, tak vysokou má kvalitu J.

Určitou kvalitu sušené spiruliny nebo chlorelly můžete poznat již na první pohled, lépe řečeno pravděpodobný způsob kultivace. Totiž spirulina i chlorella, pokud jsou kultivovány v optimálních podmínkách při dostatku světla (autotrofně), tak mají tmavě zelenou až modrozelenou barvu prášku. Tato kultivace se dá dělat pouze při silném slunečním svitu po dobu 11 hodin a delším. Autotrofní kultivace probíhá buďto na mírně nakloněných skleněných deskách, po kterých stéká velmi tenká vrstva vody (s roztokem živin) nebo ve vodě protékající systémem skleněných trubek umístěných například ve skleníku. Asi největší takováto evropská pěstírna chlorelly je v Německu a je zde instalováno 500 km skleněných trubek na ploše 1,2 ha. Kromě toho lze provádět kultivaci i klasicky v bazénech, ovšem zde intenzita osvětlení kultury silně klesá s hloubkou, a získaný produkt je méně kvalitní. Také se dá pro laboratorní účely pěstovat na agaru. Potom ještě existuje kultivace chlorelly heterotrofní, která může probíhat i za špatných světelných podmínek, kdy ale musí být jako zdroj energie k základním živinám přidávána glukóza. Tento způsob výroby chlorelly mají firmy jako doplňkovou mimosezónní zimní výrobu kvůli udržení zaměstnanosti. Ovšem složení výsledného prášku je odlišné. Obsah základních živin, to je bílkovin, sacharidů a tuků je přibližně stejný až vyšší, ale výrazně nižší je obsah dalších biologicky aktivních látek, vznikajících působením světla, jako jsou karotenoidy atd. Také cena tohoto produktu je přibližně poloviční. Rozhodující pro laické odlišení je barva prášku. Takto v nedostatku světla pěstovaná levná chlorella je žlutá až velmi světle zelená, spirulina při nedostatku světla jde až do okrové barvy nebo hnědé. Spirulina je na světle závislejší než chlorella a nelze ji pěstovat až za takových podmínek jako heterotrofní chlorellu. Tyto levné produkty mají sice kvalitu potravinářskou pro lidskou výživu, ale doporučují se spíše jako přídavek do krmiva hospodářských zvířat. Dražší kvalitní surovina se doporučuje pro lidskou výživu (doplňky stravy).

Celkově je spirulina náročnější na podmínky pěstování, proto se uměle v mírném klimatickém pásmu nepěstuje. U obou typů ovlivňuje ekonomiku kultivace doba a intenzita slunečního svitu a také teplota, což jsou problematické podmínky v mírném pásmu.

Spirulina nebo chlorella - nežádoucí účinky a rizika

Hygienická rizika produktů

Z hlediska hygienického (kontaminace z vnějšího prostředí) jsou nejrizikovější přírodní jezera při pěstování spiruliny a bazény, protože zejména po širým nebem jsou oblíbeným místem vodních ptáků a hmyzu. Mnohem lépe na tom jsou deskové systémy, které bývají již ukryté ve sklenících nebo mohou být speciálně zakryty. Samozřejmě nejčistší kultura probíhá v trubicích, v extrémních případech by zde bylo možno dosáhnout i sterilní kultivaci.

Tmavě zelené autotrofní typy jsou pro tento článek uváděny jako kvalitnější, světlé heterotrofní typy jako méně kvalitní. Není to zcela přesné stanovení. Spíše je to kvalita posuzovaná podle výše obsahu biologicky aktivních látek daných fotosyntézou a intenzitou osvětlení. Naopak vyšší obsah CGF je v heterotrofních produktech. Takže výraz „kvalitní“ a „nekvalitní“ nutno brát s rezervou.

Někdy se uvádí, že chlorella je mírně toxická pro některé živočichy. Někteří odborníci, zabývající se chlorellou to odmítají. Každopádně chlorella ani spirulina by neměly být požívána v extrémních dávkách, protože jakákoliv jednostranná dieta se může projevit negativně.

Určitým hygienickým rizikem bude spíše spirulina (pěstovaná pod volným nebem v jezeře), pokud nelze přímo prokázat dodavatelem její umělé pěstování.

Také se nabízí spirulina nebo chlorella v kvalitě „bio“, neboli s certifikovanou ekologickou produkcí. Je dražší než konvenční produkt bez ekologického certifikátu. Zejména v tomto případě naprosto nemá smysl ji kupovat, protože tady jde pouze o to, že výrobce má certifikaci na bioprodukci, ale technologie probíhá stejně a na stejném výrobní zařízení, při tomto druhu výroby se pesticidy a jiné nežádoucí chemikálie stejně nepoužívají.

Aminokyseliny jsou významné

Velmi důležitým kritériem použitelnosti spiruliny a chlorelly při vyšších dávkách je posouzení kvality obsažených bílkovin, protože obsah ostatních živin, to je sacharidů a tuků je podobný a nehraje v posuzování tak významnou roli jako aminokyseliny.

Aminokyseliny jsou základní stavení kameny bílkovin. U všech živých organismů je typické, že každý druh si vytváří svoje typické zastoupení aminokyselin v bílkovinách. Čím více se složení aminokyselin v bílkovině stravy blíží bílkovině konzumenta, tím je bílkovina stravy efektivněji využita. V „otevřených stravovacích systémech“ je na první pohled tento vliv méně znát. Otevřený systém je takový, kde konzument má k dispozici širší výběr zdrojů potravin a libovolně si z nich vybírá. Opakem jsou uzavřené stravovací systémy, typicky umělý odchov papoušků. Tam je používána jedna směs, která se rozmíchá s vodou a mládě se ní každé 2 hodiny krmí. Pokud je zde špatné zastoupení aminokyselin, mládě během dvou dnů zahyne. Takový význam má správná skladba aminokyselin v potravě.

Kvalita bílkovin se tedy posuzuje podle zastoupení (procentického obsahu neboli vzájemných poměrů vůči sobě) jednotlivých esenciálních (nepostradatelných) aminokyselin. Podle toho, jak jsou jednotlivé aminokyseliny vyvážené v procentickém obsahu v bílkovině se určuje schopnost organismu vytvořit si vlastní bílkoviny z bílkovin ve stravě. Je to asi tak, jako když stavíte dům a potřebujete mít na stavbě ve správném poměru cihly, písek, vápno, cement. Pokud něco chybí nebo přebývá, tak se toho postaví méně nebo něco zbude k nepotřebě. Říká se tomu Rubnerův zákon limitní aminokyseliny, kde nejméně zastoupená esenciální aminokyselina určuje využití ostatních. Také se to někdy schematicky vyjadřuje nádobou (akváriem) s různou výškou jednotlivých stěn, kde nejnižší stěna určuje nejvyšší možnou hladinu tekutiny v nádobě. Kritérium zastoupení aminokyselin je velmi významné a je povinně posuzováno u komerčních krmiv pro hospodářská zvířata, rozdíly v přírůstcích jsou významné. Co to znamená v ekonomice je snad jasné. Proto je dost nepochopitelné hledisko pouze ceny, jímž se někteří zákazníci kupující například proteinové suroviny řídí. Ušetří deset korun a prodělají stovku, zkrátka „nechci slevu zadarmo“.

Z hlediska zastoupení aminokyselin pro využití ve sportovní výživě (nároky na aminokyseliny odpovídající mládeži) je na tom lépe chlorella, konkrétně údaje se týkají Chlorella kessleri. V porovnání s potřebou pro sportovní výživu spirulina v bílkovině obsahuje pouze 54% potřebného lysinu a dalším problémem je pouze 77% obsah sirných aminokyselin methioninu+cysteinu a 91% threoninu. Chlorella má obsah lysinu 77% a methionin+cystein a threonin jsou na 92%.

Pokud se týče složení, lze jej výrazně ovlivňovat přidanými živinami (například obsah bílkovin v sušině zvýšit až na 88%). Proto se v některé literatuře mohou vyskytnout odchylky od uváděných údajů.

Naděje umírá poslední...

Původní představy o pěstování spiruliny a chlorelly byly, že to bude spása lidstva v potravinovém problému především v nejchudších oblastech. Skutečnost a náklady na výrobu však tyto produkty zahrnuly do kategorie pouze speciálních zdrojů živin, které zatím masově využívat kvůli ceně nelze. V současné době se používají zejména v lidské výživě jako „univerzální doplňky stravy“, které mají napravovat stravovací chyby a doplňovat nedostatek aminokyselin, esenciálních mastných kyselin, speciálních sacharidů, vitamínů, minerálních látek a stopových prvků včetně přísunu dalších zdraví prospěšných složek, zejména karotenů. Využití minerálních látek a stopových prvků z těchto zdrojů je vynikající, protože zejména stopové prvky jsou zde vázány na speciální vazebné proteiny a následně dobře využitelné v organismu. Někdy jsou v literatuře považovány především za vhodný zdroj vitamínů.

Kromě spiruliny a chlorelly se pěstuje také sladkovodní Haematococcus jako zdroj xanthofylu (přírodní barvivo) a slanovodní Dunaliella jako zdroj betakarotenu. Chlorella je také pěstována jako zdroj chlorofylu, který se upravuje jako zelené potravinářské barvivo. U všech řas tato barviva (xantofyly a karoteny) tvoří ochranu proti slunečnímu záření, chlorofyl je barvivo fotosyntézy a logicky čím více světla je k dispozici, tím více barviva obsahují.

Pro úplnost je vhodné doplnit, že uměle se kultivují i jiné řasy, zejména mořské. Používají se také jako speciální krmiva při chovu mořských ryb nebo bezobratlých nebo jako zdroje biologicky aktivní látek a barviv, například astaxanthinu.

Někteří odborníci zaměření na hledání pouze extrémně levných zdrojů živin pro lidstvo (bez ohledu na cenné biologicky aktivní látky) se již od pěstování řas odvrátili. Ovšem měnící se situace ve studiu využití jejich možností a také měnící se situace ekonomická a energetická rozhodně nenaznačují, že by řasy upadly v zapomnění.

Jaké dávky chlorelly a spiruliny si lze dovolit?

Pro výživu sportovců a příznivců racionální výživa mají chlorella a spirulina význam hlavně jako zdroje lehce stravitelných bílkovin, esenciálních mastných kyselin a biologicky aktivních látek. Někteří je považují za metabolické „startéry“ nebo „optimizéry“. Teoretické možné dávky jsou tak velké, že v praxi se běžně nedosahují. Teoreticky by mohlo zastoupení potravin s vysokým obsahem nukleových kyselin být až odpovídající 20 g nukleových kyselin denně, což je přibližně 100 g sušiny prášku. V dřívější době (za socialismu) byly snahy dávat sportovcům velké dávky takzvaných SCP (Single Cell Proteins), což byla v podstatě heterotrofně pěstovaná chlorella. V praxi při braní extrémních dávek si někteří stěžovali na pocity svědění kůže. Jako rozumné množství by bylo do 50 tablet denně, pokud možno rozdělené do menších dávek během dne. Chlorella a spirulina najdou využití jako doplněk stravy zejména u osob, které mají nedostatečný příjem zeleniny a ovoce, nebo se stravují s omezeným výběrem potravin (např. základ tvoří hlavně kuřata a rýže). Velmi často se chlorella a spirulina doporučují jako současně přijímané doplňky k syntetickým vitamínům za účelem jejich celkového lepšího využití. V redukčních dietách najdou vzhledem ke složení také dobré uplatnění.

Další velmi vhodnou kombinací je současný příjem sušených jater v tabletách, zejména u sportovců nebo osob v rekonvalescenci.


www.ikulturistika.cz - každý týden nové články o kulturistice a fitness.
© iKulturistika, lada@ikulturistika.cz
Autor článků nenese žádnou zodpovědnost za škody vzniklé tréninky, jídelníčky apod. uvedenými na těchto stránkách.