Nej články
Cvičení doma
Kalorické tabulky
BMI kalkulačka
Cviky na záda
Cviky na břicho
Bílkoviny v potravinách
Jak přibrat na váze?

Doporučujeme
www.proteiny.com
Kulturistika, fitness

Ponaučení

Trénink není jen o maximálních vahách

Franta a Tomáš byli kamarádi už od první třídy. Tomáš začal posilovat skoro před třemi lety a asi před rokem a půl se k němu přidal i Franta. Tomáš, vědom si toho, že je zkušenější než Franta, používal mnohem větší váhy. A právě v tom byl ten problém...

Jeden z jejich tréninků probíhal asi takto. Byl krásný květnový den, teplota byla okolo dvaceti stupňů, takže ideální pro trénink. Měli jet prsa a záda. Začali jako obvykle rozcvičením s jednoručka... 10kg, 17,5kg a teď už měli jet natvrdo. Začínal Franta, vzal si pětadvacítky a jel, jedno opakování, druhé, třetí... Udělal pěkných 12 tlaků, s perfektním rozsahem a už po této první sérii ho "kozy" začaly pěkně pálit. Na řadě byl Tomáš. Ten si ale nešáhl po pětadvacítkách, ale rovnou po dvou jednoručkách, na kterých bylo napsáno 37,5 kg. Po třech letech pravidelného posilování by se zdálo, že by na to měl mít, ale neměl. Každé opakování bylo v rozsahu snad 10 možná 12 cm a zvládl jich jenom 6. Franta samozřejmě věděl, že Tomáš necvičí správně, ale protože byl zkušenější, nikdy se mu neodvážil cokoliv říct. Tedy až do dneška.

"Měl bys to pouštět ještě trochu níž", začal trochu ustrašeně Franta. To ale nevěděl, že uslyší snad 5ti minutový monolog, ve kterém Tomáš nejprve začal tím, že on je mnohem zkušenější, takže musí mnohem líp vědět, jak má cvičit. A skončil povídáním o napětí ve svalech a možnosti poranění kloubů... V tu chvíli už se Franta neodvážil dál odporovat. Odcvičili spolu zbytek tréninku a každý si o tom myslel své.

Za další dva měsíce už tu byly prázdniny a tak se kluci mohli plně soustředit na posilovnu. Když jednou, jako obvykle v 15 hodin, přicházeli do gymu, uviděli nezvyklý šramot. Do téhle posilovny nechodili žádní extra ranaři, spíše kluci ve věku Tomáše a Franty. A právě pár takových kluků se rozhodlo, že si udělají soutěž v bench-pressu. Jeden z nich se otočil na naši dvojku a zeptal se: "Nechcete si zasoutěžit s náma?". "Jasně", odpověděl Tomáš s myšlenkou, jak jim to všem natře. Franta už tolik nadšený nebyl, ale taky souhlasil. Mělo to probíhat jako na soutěži, každý měl tři pokusy a hlídali i stop-tlak.

Začalo se soutěžit, váhy se pohybovali okolo 100 - 110 kg. A na řadu přišli naši dva známí. První šel Franta. "Zkusím tak osmdesátpět", řekl. Lehl pod činku, zvedl ji ze stojanu, lehce ji položil na hrudník a stejně lehce ji vytlačil zpátky. Po něm šel na řadu Tomáš. "Já si dám na začátek jen 100kg", s tím, že slovo "jen" velmi zdůraznil. Taky lehl pod činku, zvedl ji, ale co následovalo, tomu nevěřil nikdo (snad jen Franta). Jak měl ve zvyku, činka měla dráhu 15 cm dolu a 15 nahoru. "To si děláš legraci", zaznělo od někoho z přihlížejících. "Víš, co je to stop-tlak? Musíš činkou zastavit na hrudníku a bez odrážení ji vytlačit zpátky. Tys ji sice neodrážel, ale...", a následoval smích.

Tomáš z toho byl hodně zdrcený, ale on nebyl ten, kdo by se jen tak vzdával a od toho dne měl k tréninku úplně jiný přístup. Začal cvičit správnou technikou, v plném rozsahu pohybu a s váhami, na které měl.

Dnes už je jedno, kolikátý kdo v soutěži skončil, důležité je, že i z prohry si člověk musí vzít to dobré. :-)