Nej články
Cvičení doma
Kalorické tabulky
BMI kalkulačka
Cviky na záda
Cviky na břicho
Bílkoviny v potravinách
Jak přibrat na váze?

Toxicita proteinů I.

Tento článek je se svolením autora převzatý ze stránek www.nutri-exact.cz.

Nebezpečí u proteinů

Vysoké dávky bílkovin jsou typické pro některé skupiny obyvatelstva. Jednou z těchto skupin jsou sportovci, zejména zabývající se sporty, kde zvýšený příjem bílkovin je tradován jako klíč k úspěchu ve sportovním tréninku. Je to v první řadě body-building nebo jiné formy posilování, vzpírání, úpolové sporty, některé atletické disciplíny. Sportovní zátěž přináší celkově vyšší metabolický obrat spojený s větší chutí k jídlu. Pokud sportovec přijal názor, že má zvýšit příjem proteinů a má na to dostatek financí, nic nestojí v cestě vyplnit přání: "Mít bránu pekelnou, to by se otáčelo klíčem!" (W. Shakespeare, Macbeth).

V čem spočívají rizika předávkování bílkovin a jak k nim u sportovců dochází?

1/ Celkově vysoký příjem bílkovin. Obecně sem patří nesmyslně vysoké dávky, které organismus naprosto nepotřebuje. Tyto mylné informace jsou často zapříčiněny špatným překladem některých cizojazyčných článků nebo záměnou množství bílkovin uváděných v přirozeném nebo "tabulkovém" stavu. Typicky 1000 g masa může někdo přeložit nebo chápat jako 1000 g proteinu, ale 1000 g masa obsahuje čistých proteinů pouze kolem 150-220 g. Zejména vadné jsou překlady některých amerických článků, kde se při udávání množstevních jednotek ještě nepoužívá soustava SI (celosvětově doporučená od 80. let). Kromě toho někteří sportovci rádi "mlží" o skutečně přijatých dávkách proteinů nebo nenápadně doporučují vysoké dávky proteinových výrobků od firmy, která je sponzoruje. Již z hlediska celkových možností organismu je potřeba si uvědomit, že organismus je za optimálních podmínek schopen strávit nejvýše 350 g čistého proteinu denně. Ovšem naplnění těchto podmínek není u každého možné již fyziologicky výkonností trávicí soustavy. Dalším limitujícím faktorem je individuální stravitelnost (nebo spíše nestravitelnost) jednotlivých druhů přijímaných bílkovin. Do tohoto odstavce patří i celkový nadměrný příjem stravy (všech živin), pro který existuje lidový termín zvaný "rozežranost". Je to dáno tím, že člověk jako biologický druh nemá regulační mechanismy na omezení příjmu stravy. Při postupném zvyšování dávek se zvyšuje schopnost organismu pozřít vyšší množství stravy. Pozor, neznamená to, že se tím úměrně zvyšuje schopnost tyto přijaté živiny strávit a využít. Většina lidí si myslí, že to co pozřou, tak také stráví. Je to omyl! Totiž obsah trávicí soustavy je z hlediska fyziologického považován za složku MIMO ORGANISMUS. Do organismu se dostane teprve to, co je stráveno a projde stěnou střeva do krevního oběhu. V praxi to tedy vypadá tak, že při extrémních dávkách stravy dotyčný jedlík do značné míry funguje spíše jako její průběžný ohřívač.

2/ Nevyváženost zastoupení jednotlivých aminokyselin, které v přijímané stravě jsou každá zastoupena v jiném množství, než kolik organismus ve skutečnosti potřebuje. Tato rizika jsou definována dvěma fyziologickými zákony:

A/ Rubnerův zákon limitní aminokyseliny. Využití aminokyselin z bílkovin závisí na obsahu nejméně zastoupené (limitní) esenciální aminokyseliny. Je to jako když máte sud a v něm je v různé výši několik otvorů. Ten nejnižší otvor určuje, jak se sud naplní.

B/ Wolfův zákon nadbytku esenciálních aminokyseliny. Esenciální aminokyselina ve více než čtyřnásobném nadbytku (než činí její doporučené zastoupení) porušuje metabolismus ostatních aminokyselin. Zdravotní ohrožení v tomto případě je velmi aktuální.

Z běžné stravy, pokud není speciálně vyvážená, se využije u nesportující populace pouze kolem 60% obsažených aminokyselin, u sportovců obvykle ještě méně (uvedeno níže), a zbytek organismus musí pracně likvidovat.

U sportovců je k porušení výše uvedených "aminokyselinových zákonů" zvýšená dispozice. Je to dáno tím, že mezi esenciální aminokyseliny se u sportovců započítávají také další dvě aminokyseliny, a to je ARGININ a HISTIDIN. Ty jsou považovány za esenciální u dětí, lépe řečeno při rychlém metabolismu (růstu) organismu. Esenciální jsou proto, že jejich přeměna z jiných aminokyselin je sice možná, ale je velmi pomalá. Ale trénink a následná superkompenzace (růst) svalů také představuje rychlý metabolismus. Takže u dospělých osob s běžnou tělesnou zátěží se nic neděje, ale pokud se jedná o děti nebo sportovce, tak nutně musí být dostatečně zastoupeny.

Pokračování článku se na www.ikulturistika.cz objeví už za pár dní.