Nej články
Cvičení doma
Kalorické tabulky
BMI kalkulačka
Cviky na záda
Cviky na břicho
Bílkoviny v potravinách
Jak přibrat na váze?

Toxicita proteinů II.

Tento článek je se svolením autora převzatý ze stránek www.nutri-exact.cz.

Riziko u proteinů

Nevyváženost aminokyselin a rizikovost proteinu je často způsobena také tím, že sportovec si z různých důvodů (reklama, finance) obvykle oblíbí nějakou bílkovinu a tu ve stravě přijímá v mnohem vyšší míře než ostatní typy bílkovin. Do této skupiny problémů patří rovněž celkově malá pestrost dalších přijímaných bílkovin. Trpí tím i nesportující populace. Různé zdroje bílkovin by se měly střídat, a to nejen živočišné, ale i rostlinné. Tady už nejde o zastoupení aminokyselin, ale o jejich vyšší složky, což jsou oligopeptidy a peptony. Pro pochopení je to tak, že bílkovina když se tráví, tak se štěpí na menší části (oligopeptidy a peptony, je to jako když dělíte řetěz na kratší úseky). Již tyto kratší části procházejí stěnou střeva do krevního oběhu, k rozložení proteinu až na úroveň čistých jednotlivých aminokyselin ve střevě ani nemusí docházet. A právě tady tyto kratší řetězce mohou postupně organismu začít vadit, pokud je dostává stále a ve vysokých dávkách. Nechovají se totiž jako čisté "chemické" aminokyseliny, ale ponechávají si i některé vlastnosti původní bílkoviny a nebo jsou jinak biologicky aktivní. Postupně může dojít k tomu, že organismus na takovouto bílkovinu začne reagovat negativně, jako na látku, způsobující alergickou reakci, typicky například cizí bílkovinu. Velmi nebezpečné z tohoto hlediska jsou dva typy proteinů. První je sérová mléčná bílkovina, neboli syrovátkový protein (whey protein). Ten má tu vlastnost, že organismus jej právě dokáže vstřebávat natrávený již na úroveň peptonů, čili dost dlouhých řetězců. Bílkovina je tím sice dobře stravitelná, ale takto dlouhý řetězec potom může při dlouhotrvajícím příjmu vysokých dávek v krevním oběhu působit jako cizí bílkovina a postupně vyvolá imunitní reakce různé intenzity. Nevýhodou (nebo výhodou?) je, že tyto reakce se mohou začít projevovat až po poměrně dlouhé době, protože naštěpené syrovátkové bílkoviny obvykle okamžitou reakci nevyvolají. Druhou ukázkově problematickou bílkovinou opačně s velmi rychlou reakcí je lepek (gluten), bílkovina obilovin (pšenice, žito, ječmen, oves, triticale). Jeho čtyřmolekulové řetězce s vysokým obsahem glutaminu (Pro-Ser-Gln-Gln nebo Gln-Gln-Gln-Pro) jsou alergeny pro část populace, jako nemoc zvaná celiakie. Při extrémní citlivosti mohou tyto osoby být alergické i na čistý glutamin. Ovšem ani dlouhodobý trvalý příjem lepku u osob bez typicky alergických reakcí nemusí být bez následků. Velmi častým doporučením při zhoršené činnosti ledvin nebo jater je změna rostlinných bílkovin, místo klasických obilovin je nahradit pohankou, prosem (jáhly), amarantem, kukuřicí, rýží.

Alergické reakce proteinového (nebo dusíkatého) původu mohou vyvolávat také korýši ("mořské plody"), vejce, ryby, arašídy, skořápkové plody, celer, hořčice, sezam, soja, fazole.

3/ Velký metabolický obrat svalových bílkovin. Při tréninku se "opotřebují" svaly, což jsou také proteiny. Vznikají zde metabolity stejné, jako při trávení bílkovin (močovina, kyselina močová, amoniak, kreatinin). Takže organismus je potom zatěžován v míře dvojnásobné, zvenku i zevnitř.

Čím škodí vysoký obsah bílkovin?

Snižuje v organismu obsah vápníku, hořčíku a zinku, rovněž draslíku, fosforu a síry. Nedostatek vápníku kromě zhoršené kvality kostí odvápněním způsobuje také náchylnost ke "sportovním" zraněním, jako jsou natržené svaly a šlachy. Nevyváženost vápníku a hořčíku může být jednou z příčin svalových křečí. Nedostatek zinku je základním původcem tvorby akné (i takzvaného steroidního akné), snižuje imunitu, plodnost, zpomaluje svalovou regeneraci a co je u mužů nejhorší, působí nepříznivě na prostatu. Zejména při současném příjmu anabolických steroidů se tyto problémy s minerálními látkami dramaticky zvyšují.

Snižuje se pH organismu. To způsobuje pokles vytrvalostní síly a obecné vytrvalosti.

Velmi nebezpečné jsou biochemické a fyziologické pochody, související s nadměrným metabolismem bílkovin a odstraňováním jejich zplodin. Hlavní orgány zapojené v této činnosti jsou ledviny a játra. V první řadě ledviny fungují tak, že mají vychytávat odcházející aminokyseliny a "vracet je do hry", a odstraňovat při tom ostatní dusíkaté látky již nepoužitelné, tedy kreatinin (odpad z kreatinu), močovinu, kyselinu močovou a amoniak. Amoniak je nejjedovatější a vzniká až při déletrvající zátěži, což je ale stav u sportovců dost běžný, u kulturistů spíše setrvalý.

Pokud ledviny nezvládají zpracovat výše uvedené metabolity, začnou jim pomáhat také játra.

Pokud ledviny a játra nestačí zpracovat a odstranit výše uvedený dusíkatý odpad, může dojít ke zvýšení hladiny amoniaku v krvi, a tady začne "viditelný" problém. Totiž krevní řečiště kolem mozku je snadno prostupné pro malé molekuly glukózy. Jenže amoniak je ještě menší molekula a snadno do mozku proniká. A jako jedovatá látka ovlivňuje mozek a poškozuje nervové buňky a výsledkem je snížený duševní výkon. Proto častý názor veřejnosti na kulturisty je ten, že jsou duševně poněkud omezení.

Pokračování článku se na www.ikulturistika.cz objeví už za pár dní.