Nej články
Cvičení doma
Kalorické tabulky
BMI kalkulačka
Cviky na záda
Cviky na břicho
Bílkoviny v potravinách
Jak přibrat na váze?

Zónová dieta

První z alternativních diet

První z alternativních diet, na kterou se blíže podíváme, je Zónová dieta (angl. The zone diet). Za jejího otce je považován Dr. Barry Sears, autor knižních bestselleru Enter The Zone (Vstupte do Zóny) a Mastering The Zone (Osvojení si Zóny), a to i přesto, že diety s podobným charakterem byly popsaný již v sedmdesátých letech tohoto století.

Nebudu zde probírat všechny důvody, které Dr. Sears uvádí ve prospěch této diety a proč podle něj "klasické" zásady výživy nejsou pro každého vhodné (napr. jen krátce zmíním problematiku eikosanoidu a kyseliny arachidonove). Uvedu především podstatu diety a její poměrně jednoduché zásady a připojím i vlastní zkušenosti a postřehy.

Proč Zónová dieta?

Dr. Sears zónou nazývá stav vnitřní hormonální rovnováhy, kterou je možné dosáhnout pomoci stravování. Zde to konkrétně znamená udržet hladinu inzulínu v těsných mezích, v zóně: ne příliš vysoko, ne příliš nízko.

Co ovlivňuje hladinu tohoto hormonů, vylučovaného slinivkou břišní (pankreasem)? Jsou to právě především sacharidy (S), jejichž hojná konzumace je doporučovaná jako součást racionální výživy. Přitom se zda, že příjem samotného tuku nevede k jeho ukládání do podkožních vrstev!

Co následuje po konzumaci sacharidů?

Trávicí systém přemění každý rozložitelný sacharid, ať už pochází z kostky cukru, porce ryze nebo z krajíce chleba, na glukózu. Ta, když se dostane do krevního řečiště, způsobí vyloučení inzulínu, který redukuje její hladinu (už jste jistě slyšeli o hladině cukru/glukózy v krvi). Inzulín totiž umožňuje glukóze vstup do svalů a jater, kde se z ní tvoří zásobní forma sacharidů – glykogen. Ten slouží mj. k zásobení tělesných orgánů energii při intenzívním tělesném zatížení.

Jsou-li však zásoby glykogenu plně, což u běžných, pravidelně a vydatně nesportujících lidí je častý případ, a jsou-li i okamžitě nároky na energii uspokojeny, transportuje se přebytečná glukóza do tukových buněk, kde se uloží ve formě tuku pro možné pozdější využití (při hladovění, při vyčerpaných zásobách glykogenu, při déletrvajícím aerobním zatížení atd.).

Navíc, působení inzulínu pokračuje i po vyrovnání zvýšené hladiny glukózy v krvi, což způsobuje její další snížení, a to až pod normální úroveň. Nízká hladina krevního cukru, hypoglykémie, vyvolává v mozku touhu po příjmů dalších sacharidů. To je nejspíš také důvodem, proč po talíři špaget k večeři pociťuje člověk třeba už po 2 hodinách zase hlad.

Rozsah těchto výkyvů inzulínu je různý od člověka k člověku – u jedinců takzvané rezistentních vůči inzulínu dochází k vysokým vykmitum tohoto hormonů i po konzumaci středního množství sacharidů.

Jaké je možné řešení?

Vhodná kombinace bílkovin, sacharidů a tuku! Taková, která udržuje inzulínovou "odpověď" (reakci) v zóně a umožňuje tělu přeměňovat zásobní tuk na energii, tj. odbourávat tukové zásoby. Výkonnost svalů a mozku bude stále na vysoké úrovni, správná kombinace navíc mírně zpomaluje trávení a přispívá ke kontrole chutí k jídlu.

Podstata Zónové diety

Je na první pohled triviální: Každé jídlo musí být tvořeno vhodným poměrem sacharidů, bílkovin a tuku. Tečka. A jaký je ten vhodný poměr? Přibližně stejný přísun energie že S, B a T (jen o něco více energie že S, než z B a T). Percentuelně to znamená:

S - 40%, B - 30%, T - 30% (z přijaté energie)

Někdy se můžete setkat i s dietou nazvanou 40-30-30 nebo také s iso-kalorickou dietou. Jde v zásadě o totéž, rozdíly mezi nimi jsou především v názorech, jaký tuk a kolik energie by se mělo přijímat (blíže v poznámkách později).

Protože však jednotlivé nutriční látky (S,B,T) přinášejí tělu různou energii, je praktičtější hmotnostní poměr:

S - 9g, B - 7g, T - 3g

Jinými slovy, sacharidy tvoří největší díl, bílkoviny o něco menší a tuky nejmenší. Toto množství (9g S + 7g B + 3g T) Dr. Sears kvůli jednoduchosti pojmenoval blok jídla.

Pokračování článku o zónové dietě.