Nej články
Cvičení doma
Kalorické tabulky
BMI kalkulačka
Cviky na záda
Cviky na břicho
Bílkoviny v potravinách
Jak přibrat na váze?

Jiří Borkovec - rozhovor

Na následujících řádcích najdete druhou část rozhovoru s Jiřím Borkovcem - fotogalerii tohoto závodníka najdete zde.

Čím se živíš?

Pracuji jako osobní trenér a konzultant. Také se věnuji sportovnímu fotomodelingu.

Prozradíš nám své míry a hmotnost v soutěžním i mimosoutěžním období?

Už si s kamarádama nepoměřuji bicepsy, takže už jsem si míry přestal měřit : Důležitější je pro mě zrcadlo, než metr. Hmotnost v mimosoutěžním období málokdy přesáhne 100kg hranici a moje soutěžní hmotnost je do 90kg.

Jaké jsou tvé maximální výkony?

Tak to opravdu nevím. Maximální výkony jsem nikdy nezkoušel a ani to dělat nehodlám. Když cvičím, tak mě ani nezajímá kolik mám naloženo na čince. Když už někdy spočítám váhu činky, tak po poslední nejtěžší sérii. Podle odhadů bych zvládl v trojboji 600kg.

A tvoje dosavadní úspěchy?

Mistrovství Čech 2004 2. místo nad 75kg st. dorost
Mistrovství České republiky 2004 1. místo do 75kg st. dorost
Mistrovství Čech 2004 7. místo do 80kg junioři
Mistrovství Čech 2005 2. místo do 80kg junioři
Mistrovství České republiky 2005 2. místo do 80kg junioři
Mistrovství Čech 2006 1.+ abs. nad 77kg junioři
Mistrovství České republiky 2006 2. místo nad 77kg junioři
Musclemania Superbody 2007 1.+ abs. Heavy Weight junioři

Máš nějaké další cíle?

Založit rodinu a pokračovat v kulturistice v USA.

Kdybys mohl změnit jednu věc okolo bodybuildingu, co by to bylo?

Aby neexistovali AS a další dopingové látky.

Kdy tě napadlo poprvé, že zkusíš v USA nějakou soutěž?

V loni po jarních soutěžích jsem byl rozhodnutý, že letos budu startovat na Evropě a na světě. Po všech těch aférách a tahanicích ve svazu jsem znechucen. Je to smutné, že to musím takhle říct, ale je to tak. Zvážil jsem tedy možnost závodit někde jinde než v IFBB. Původně jsem chtěl startovat na NABBA Mr.Universe, ale o pár měsíců jsem se nevešel do juniorské kategorie, takže tato možnost padla. NPC Junior Nationals taky padlo, protože nemám trvalý pobyt v USA. Hledal jsem tedy nějakou soutěž na úrovni a nakonec jsem našel…

Jak probíhala tvoje příprava?

S přípravou jsem začal hned druhý den po loňském jaru ;-) Shlédnul jsem všechny fotky a video ze závodů a hledal jsem moje největší slabiny na kterých jsem důsledně pracoval celý rok. Ani v mimosoutěžním období se nějak nepřejídám a skladba stravy je v podstatě stejná. Když pak na soutěž shazuji tuk, tak jen mírně snížím objem jídel. Shazuji jen velmi pomalu. Za 3 měsíce jsem takto shodil cca 10kg. Cvičil jsem 2 fázově systémem 3+1 a 2+1, takže jsem každou svalovou partii procvičil 2x týdně. Jak se měnila moje forma, tak jsem dělal úpravy ve splitu, výběru cviků, počtů opakování a sérii apod. Aerobní trénink jsem také přizpůsoboval formě. Celkově jsem se ale držel základních cviků s co nejtěžšími vahami a maximální intenzitou. Většinou jsem od každého cviku dělal jen jednu pracovní sérii, kde jsem používal intenzifikační principy. Jak se blížila soutěž, tak jsem více využíval metody vrcholové kontrakce, která svalům dala detail. V úplném závěru přípravy mi neuvěřitelně otekly nohy a nemohl jsem z nich dostat vodu. Nakonec jsem musel vysadit sodík dřív než jsem plánoval. Potom už forma gradovala den za dnem.

Jaké jsi měl ve státech podmínky k tréninku?

Hned druhý den po příletu jsme spěchali do Golds Gymu, kde jsme si hned koupili permanentky. Podmínky jsou taky perfektní. Fitka jsou tu na každém rohu. Dá se tu výborně běhat. Je tu hodně různých parků a běžeckých stezek. Musím říct, že běhu ve 45°C vedru a 85% vlhkosti se nic nevyrovná.

Jak se ti v Golds Gymu líbilo?

Je to úplně jiná třída a to myslím smrtelně vážně. Naše fitka se z USA nemohou rovnat. Tady je všechno big! Fitka jsou sice velká, ale nepřipadáte si v tom prostoru jak mravenec. V Golds je neuvěřitelná atmosféra a přátelští lidé. Hned druhý den po závodech mi ve fitku všichni gratulovali i když mě neznali. Moc mě to potěšilo. Nejvíc jsem se ale těšil na americké jednoručky :. Ne jen do 50kg jako u nás, ale do 93kg. S činkou si můžete klidně hodit na zem, nebo si pořádně při mrtvole zařvat, aniž by vás personál napomenul. Zkrátka je to taky HARDCORE.

Vraťme se zpět k soutěži - o jakou soutěž se jednalo?

Byla to obrovská akce Universe Weekend 2007, která se konala 3 dny. Bylo to v podstatě více soutěží spojených dohromady, něco jako Olympia weekend. Soutěžilo přes 400 závodníků rozdělených do mnoha kategorií. Moje soutěž se jmenovala Musclemania Superbody Universe 2007. Tato soutěž nespadá pod žádnou federaci a je otevřená pro všechny. Je ale testovaná. Hned po prezentaci si mě vyháhli a musel jsem jít čůrat. Myslím si,že jsem tam byl jeden z mála čistých. Já jsem soutěžil v kategorii junior heavy weigh. Juniorská kategorie je zde posunuta až na hranici 23 let, takže jsem byl nejmladší. Vše bylo výborně zorganizováno, takže nevznikali žádné prostoje apod. Nedokážu si představit, že by se taková akce konala u nás. Věřím ale, že se to do budoucna změní. Letos to bylo o poznání lepší a doufám, že nový VV dá vše do kupy. Co se týká kvality závodníku tak bych to přirovnal v mezinárodním šampionátům.

Jaké jsi měl před závody pocity a očekávání?

Měl jsem ze závodů obavy ale, když se mi podařilo dostat vodu z nohou, tak už jsem byl psychicky v pohodě. Moc jsem si přál vyhrát, ale nikomu jsem to neříkal. Takové věci nahlas neříkám. Existují jen dvě možnosti, vyhrát, nebo prohrát. Když jsem loni získal absolutku na Čechách, tak jsem měl velkou radost, to jsem vyhrál. Na Republice jsem byl druhý...Pro mě to byla prohra a tak jsem dostal ještě větší motivaci na další sezónu.

Jak probíhala samotná soutěž?

Den před soutěží jsme přijeli do hotelu, ve kterém se závody konali. Byl to obrovský 30 patrový hotel s bazénem auditoriem atd. Mohl jsem se v klidu na pokoji připravit a na místo konání jsem jen sjel výtahem. Ráno v 8h jsme měli prezentaci, kde jsme museli být všichni najednou. Po 30 minutovém proslovu hlavního organizátora jsme šli na tzv. Check-in což je vážení apod. Potom jsem šel na spray tan. Celého mě nastříkali barvou, která pak zaschnula, takže jsem na sebe nemusel natírat Dream Tan. Před vstupem na pódium mě Leňa jen natřela olejem. Semifinále začínalo ve 13h a končilo myslím v 19h, takže si dokážete představit kolik tam bylo závodníků. Já jsem šel na řadu ve 14:30. Nejprve jsme absolvovali čtvrtobraty a poté následovalo porovnávání. Hned na první vyvolávání mě vyháhli dopředu a do řady jsem se vrátil až když jsme šli z pódia. Bylo to opravdu vyčerpávající. Byl jsem rád, že to skončilo a mohl jsem odpočívat až do finále. Radoval jsem se ale předčasně, protože mě fotografové pořád žádali a focení. Mezi semifinálem a finálem jsem měl 8 hodinových focení. Nakonec jsem byl rád, že jsem si alespoň na chvíli mohl lehnout. Finále začínalo druhý den od 18:30h. Vydržet celou tu dobu byla opravdu síla a navíc, když jsem se většinu času pekl na sluníčku, když mě fotili. Ještě hodinu před finálem jsem byl na focení. Jsem asi blázen...Pak to vše zase začalo. Všichni jsme nastoupili na pódium a potom vyhlásili finalisty. Poté následovaly čtvrtobraty, posedown a nakonec volné sestavy. Atmosféra byla úžasná. Chvílema mi až naskakovala husí kůže.

Jak jsi se cítil při vyhlašování výsledků?

Do poslední chvíle jsem nevěděl, zda rozhodčí upřednostní brutální hmotu, nebo mojí kvalitu. Také jsem si byl vědom handicapu, že jsem v Evropy. Při vyhlašování jsem věděl, že budu buď první, nebo druhý. Moc jsem si přál vyhrát a splnit si svůj sen. Na pódiu jsme stáli už jen dva...Pak padlo jméno Jiří Borkovec a všichni začali bouřlivě tleskat na moji oslavu, tak jsem zvedl ruku a předstíral náramnou radost, protože jsem si myslel, že jsem druhý. Ten kluk vedle mě štěstím bez sebe skákal a radoval se. Pak nám přišli dát ceny ale mě pořád dávali tu za první místo, tak vznikl pěkný zmatek a nakonec mi dali trofej za druhé místo a já si v tu chvíli říkal: "A je to, prohrál jsem". Všichni pískali a mávali na nás rukama, že nesouhlasí s verdiktem. Když jsem to viděl, tak jsem si říkal: "Co když to přeci jen spletli". Jen co jsem sešel z pódia, tak jsem žádal aby mi potvrdili, že jsem opravdu druhý. Vše zkontrolovali a zeptali se mě: "Jsi Jiří Borkovec? Jestli ano, tak jsi vyhrál". To byl snad nejkrásnější okamžik mého života. Když tomu druhému závodníkovi brali z rukou trofej za první místo, tak stál jak opařený. Bylo mi ho až líto. Je to ale sport a dostal jsem jen to co mi právem patřilo! Následoval boj o absolutního vítěze. Myslel jsem si, že nás budou porovnávat, ale najednou řekli posedown a nechali nás bojovat. Mělo to fantastický náboj. Když je na soutěži volné pózování, tak je vždy už dobojováno, ale ten večer jsme opravnu bojovali, snažili se ukázat své silné stránky a poukazovat na slabiny soupeřů. Opravdu musím říct, že toto byly nejlepší závody, které jsem zažil.

Co by jsi vzkázal těm kteří uvažují o tom, že by chtěli soutěžit?

Být velký ještě neznamená být nejlepší. Prioritou by vždy měla být kvalita a symetrie. Objem se musí budovat společně s kvalitou. Kulturistika je běh na dlouhou trať, takže si pečlivě rozvrhněte síly, abyste neskončili tak rychle, jak jste začali. Spousta kluků má potenciál, ale jak rychle vylítnou, tak rychle zase spadnou. Všem přeji mnoho štěstí a úspěchů.

Pokud bys chtěl někomu poděkovat nebo něco vzkázat, tak tady máš možnost?

Chtěl bych poděkovat celé mojí rodině, přítelkyni, kamarádům a fanouškům za to, že mě podporovali a věřili, že dokážu to,co jsem si vytyčil. Také doufám, že si ze mě mladí kluci vezmou příklad a nebudou se za každou cenu být co největší.